na Blog.cz

150 g pikantní klobásy, 100 g eidamu, 2 rajčata, 2 vejce, 150 g polohr. mouky, 150 ml smetany, sůl, pepř, koření na pizzu, olej na smažení, papriku, žampiony, pórek atd., dle chuti každého

Ze smetany, mouky, vajec a soli umícháme řídké těsto. Na oleji opečeme pokrájenou klobásu, vlijeme těsto a poklademe ho plátky rajčat + přísady dle chuti + koření. Když těsto trochu ztuhne, zasypeme ho sýrem, opepříme a pozvolna dopečeme dokud těsto úplně neztuhne.

MEZITÍM... (Lucy)
,,Hned mě pusť, ty hajzle! Slyšíš? Pusť mě, nebo tě kousnu!" křičela Lucy, div si neroztrhala hlasivky.
,,To tak... Já tě pustím, ty mi pláchneš a jak tě pak najdu? Nene..," odmítl tlustý upír a zašklebil se.
,,Teď buď zticha, nebo ti zatnu tipec," zavrčel Jupiter.
,,NÉÉÉÉ!! Pusť mě! POMÓÓÓC!!!"křičela Lucy, ale upíři jí do pusy dali roubík, takže místo křičení jen huhňala.
Mezi přestávkami v míhání si stihli oba upíři ve svetru pokecat.
,,Jsi si jistý, že je to ona? Mě teda moc vůdčí nepřipadá."pochybovačným tónem řekl ten divný tlustý.
,,Jo, je! Pochybuješ snad? Nevěříš nejmocnějšímu upířímu generálovi?! Řeknu ti, až se stanu knížetem, vše se změní!" vykřikl Jupiter a začal se smát jako šílenec.
,,Drž klapačku! Ta holka nás slyší!"
,,Klid, Deane, přetáhneme ji na naši stranu. Vypadá jako snadno zmanipulovatelná, žejo maličká," zazubil se Jupiter a pohladil ji po tváři.
,,Hmm..mm..hmhm..mmh.."! snažila se zakřičet Lucy.
,,Nebraň se! Ty se časem poddáš, žejo Lucy," řekl ten, kterého Jupiter nazval Deanem doufajícím hlasem.
,,Jdeme dál, musíme k Upíří hoře dorazit ještě dneska, než vyjde slunce. Navíc začínám mít žízeň."
,,Nápodobně, Jupitere. A co tahle maličká? vypadá šťavnatě!" řekl Dean. Snažil se nasadit svůdný hlas, ale vyznělo to spíš, jako od starého úchyla.
,,TU NECHÁŠ NA POKOJI!!" zařval Jupiter a stáhl si Lucy k sobě na ramena.
,,Hhh..." vydechla Lucy úlevou.
,,Jdeme, ať to stihneme. Nechci se uškvařit zaživa.. Sluníčko jedno blbý." Stihl ještě říct Jupiter, než vyrazili.

,Jakou sílu? Vždyť neuzvedne ani dvě cihly!" frknul Sebastian.
,,Jako moc! Chtějí z ní udělat kněžku. Ta předsedá v čele s několika dalšími knížaty a rozhodují o všem. O bojích, o zasvěcení upírů a podobně,"objasnila matka.
,,Jo tak. Ale to bychom lěi okamžitě zavolat policii!" zařval hystericky otec a rychlostí blesku tu stál v trenkách a balancoval, aby si mohl nasadit ponožky.
,,NEŠIL! A co jim jako chceš říct? Že tvou dceru unesl šílený upír a chce z ní udělat upíří kněžku?" řekla Anna a zvedla obočí.
,,Nojo, asi máš pravdu," přiznal Sebastian.
,,Asi určitě, ale teď sakra myslete! Mami, existuje nějaká možnost, jak Lucy zachránit? Nějaká upíří hora, škola, město nebo tak?" vložila se do toho Ema.
,,Upíři sídlí v upíří hoře, ale mladé, nově zasvěcené upíry musejí nechat vystudovat ve speciální škole, která je však hned vedle té hory. Je to odsud strašně daleko, ale za den bychom měli být tam," vysvětlila Anna.
,,Jakto, že tak rychle?" podivila se Ema.
,,Umím míhat," odvětila matka, ale když si všimla nechápavých výrazů na tváři Emy a Sebastiena, pochopila, že to musí vysvětlit. ,,Rychlé běhání. Ale strašně rychlé!" řekla a názorně se proběhla po místnosti.
,,Wáu!" vykulila oči Ema.
,, Hele, vyrazíme pro Lucy hned, ne?!" zeptal se starostlivě otec.
,,Až ráno. To budou skoro vichni upíři spát. Emi, teď si jdi lehnout. Zavři okno a zatáhni žaluzky. Nech si rozsvícenou lam***ku a snaž se usnout. Hned po rozednění vyrazíme. Půjdu já a Ema. Ty Sebastiene musíš zůstat doma," dokončila to matka, lehla si a zavřela oči.
,,Tak dobrou Emi. Dobře se vyspi, protože zítra bude dlouhý den."
,,Dobrou noc," pípla Ema a šla do pokoje, kde udělala to, co po ní její matka chtěla. Během chvilky i ona pravidelně oddechovala, aby se připravila na zítřejší záchranu svého dvojčete.

,,Počkej, Sebastiene, " pronesla Anna a zvedla uslzené oči k Emě. ,,Jak vypadal?" Ema ho popsala a ještě přidala to, že dole měl údajně čekat Jupiter.
,,Tak s pravdou ven. Jsem upírka..tedy..byla jsem. Vzdala jsem se toho, když jsem potkala Sebastiena. Na slunci se můžu pohybovat, protože jsem na něj zvyklá. Všichni normální upíři a vampýři, kteří řádí v noci na slunce nemůžou. Nejsou na něj zvyklí. Krev ale bohužel potřebuju. Pětkrát do týdne si večer vyjdu ven a napiji se z lidí. Nevysaju je úplně. Jen se trošku napiji a zhojím to mými slinami. Jsou léčivé."
Oba přítomní jen koukali na Annu s otevřenou pusou, při čemž vypadali dost komicky.
,,No. A pak ještě existují vampýři. Ti jsou zlí, mají svá vlastní pravidla. Ti nám nyní vyhlásili válku a zatím, bohužel vedou. Jupiter je můj bývalý upíři přítel a navštívil mě proto, abych se opět přidala k upíří komunitě. A ten strejda Alex.. to je můj skutečný bratr, ale je to také upír. Když nám bylo oběma 14, potkali jsme upíra a naše setkání se trochu zvrtlo. Jsme dvojčata, jako jsi byla ty a Lucy. Ale oni si pro ni teď přišli, protože Jupiter v ní vycítil velikou sílu.

500 g hladké mouky, špetka cukru, 25 g droždí, 12 lžic olivového oleje, sůl, pepř, 750 g rajčat, 1 lžička tymiánu, 200 g žampionů, 200 g šunky nakrájené na nudličky, 200 g artyčokových srdíček v konzervě, 8 zelených feferonek, 200 g mozzarelly

Mouku prosejeme do mísy. Přilijeme 125 ml vlažné vody, přidáme sůl, rozdrobené droždí a mouku. Přikryjeme a asi 15 minut necháme na teplém místě kynout. Přilijeme 6 lžic olivového oleje, znovu prohněteme a dalších 60 minut necháme kynout. Rajčata oloupeme, odstraníme jádra a poté je nakrájíme na kostičky. Povaříme se 2 lžícemi olivového oleje. Ochutíme solí a pepřem a tymiánem. Formu na pizzu vymažeme olejem. Těsto dobře prohněteme, vyválíme a vložíme do forem. Troubu předehřejeme na 250°C. Rajčata rozdělíme na těsto. Přidáme žampiony, šunku, artyčoky a feferonky. Posypeme kostičkami sýra, pokapeme olejem a 15 minut pečeme.

300 g špaget, 200 g měkkého salámu, 200 g strouhaného sýra (vhodný je eidam), 3 až 4 větší rajčata, sůl, pepř, ma­joránka, tymián, česnek (po­dle chuti), máslo, kečup

Dříve než vložíme špagety do osolené vařící vody, dáme do ní 1 lžíci oleje - špagety se nám nebudou slepovat. Po uvaření necháme špagety v sítu, přes které jsme je cedili, okapat a po­té je rovnoměrně rozložíme na vymaštěný plech. Posypeme nadrobno (na nud­ličky) nakrájeným salámem, na něj a špagety rozložíme na ko­lečka nakrájená rajčata hustě vedle sebe. Česnek nakrájíme na plátky a vše jím posypeme. Dále osolíme, opepříme, při­dáme v prstech promnutou ma­joránku a tymián, lehce zakape­me kečupem a hustě posypeme strouhaným sýrem. Poklademe kousíčky másla a zapékáme v troubě zhruba 20 minut. Pizzu rozkrájíme na obdélníky a podáváme ještě horkou.

Když si po vyčištění zubů obě holky lehly do postelí, slíbily si, že nesmějí usnout, ať se děje cokoliv. Bohužel kolem půlnoci usnula Ema a hned po ní i Lucy. Spaly přibližně hodinu a půl, když je probudil tichý šramot u skříně naproti v pokoji.
,,Co je? Kdo je?" vykřikla rozespale Ema, posadila se a zamžourala očima.
,,ROŽNI!"rozkázala pohotově Lucy.
Během několika málo sekund místnost prozářilo oslňující světlo. Když dvojčatům spočinul zrak tam, kde slyšely šramot, nestačily se divit. Stál tam zavalitý chlápek s rudě podlitýma očima, skoro stejným svetrem, který měl předtím na sobě Jupiter, hnědými sandály (k nim bíle ponožky-Brrr...), zelené kraťasy a skoro pleškou na hlavě.
"Ti upíři se ale oblékají divně", blesklo hlavou Emě.
,,Jdeš si pro mě, upíre?" zeptala se odvážně Lucy a vyskočila z postele.
,,Lucy Martinsová?" zeptal se a pohledem střelil po Emě.
,,Copak vám předevčírem neřekl Jupiter o té pize? Ema jí má u pusy, kdežto Lucy ne! A kde vůbec je, milej strejda Jupiter? Hm..??" vyrazila ze sebe Lucy, ale hlas se jí třásl.
,,Čeká před domem. A ty teď půjdeš se mnou bez zbytečných řečí!" vykřikl ten upír a nadlidskou rychlostí chytil Lucy, přehodil si jí přes rameno a vyskočil z okna.
,,NE!!" křičela dvojčata společně. Ale už bylo pozdě.
Ema se vrhla k oknu, ale bylo ve druhém patře a nehodlala riskovat život skokem. Spatřila jen záblesk něčěho, co vypadalo jako dvě postavy a mířilo to do sousední ulice. V pyžamu běžela dolů po schodech do ložnice rodičů s křikem. ,,MAMI! TATI! Do pokoje nám vlez ňákej týpek a vzal Lucy! Zavolejte policajty! Honem!"
,,COŽE?!" vylítla matka.
,,Emi, klídek! Řekni nám to popořádku. Co se stalo?!" vyskočil Sebastian z postele.
,,NO TÁÁTÍÍ!" vyjekla Ema a zakryla si oči, protože otec byl v posteli tak, jak ho pánbůh stvořil.
,,Promiň," začervenal se otec a obmotal se dekou.
,,Tak co se stalo, Emi?" řekla matka. Civěla do neznáma, ale poslouchala a byla bledá, jako křída.

Když si po vyčištění zubů obě holky lehly do postelí, slíbily si, že nesmějí usnout, ať se děje cokoliv. Bohužel kolem půlnoci usnula Ema a hned po ní i Lucy. Spaly přibližně hodinu a půl, když je probudil tichý šramot u skříně naproti v pokoji. ,,Co je? Kdo je?" vykřikla rozespale Ema, posadila se a zamžourala očima. ,,ROŽNI!"rozkázala pohotově Lucy. Během několika málo sekund místnost prozářilo oslňující světlo. Když dvojčatům spočinul zrak tam, kde slyšely šramot, nestačily se divit. Stál tam zavalitý chlápek s rudě podlitýma očima, skoro stejným svetrem, který měl předtím na sobě Jupiter, hnědými sandály (k nim bíle ponožky-Brrr...), zelené kraťasy a skoro pleškou na hlavě. "Ti upíři se ale oblékají divně", blesklo hlavou Emě. ,,Jdeš si pro mě, upíre?" zeptala se odvážně Lucy a vyskočila z postele. ,,Lucy Martinsová?" zeptal se a pohledem střelil po Emě. ,,Copak vám předevčírem neřekl Jupiter o té pize? Ema jí má u pusy, kdežto Lucy ne! A kde vůbec je, milej strejda Jupiter? Hm..??" vyrazila ze sebe Lucy, ale hlas se jí třásl. ,,Čeká před domem. A ty teď půjdeš se mnou bez zbytečných řečí!" vykřikl ten upír a nadlidskou rychlostí chytil Lucy, přehodil si jí přes rameno a vyskočil z okna. ,,NE!!" křičela dvojčata společně. Ale už bylo pozdě. Ema se vrhla k oknu, ale bylo ve druhém patře a nehodlala riskovat život skokem. Spatřila jen záblesk něčěho, co vypadalo jako dvě postavy a mířilo to do sousední ulice. V pyžamu běžela dolů po schodech do ložnice rodičů s křikem. ,,MAMI! TATI! Do pokoje nám vlez ňákej týpek a vzal Lucy! Zavolejte policajty! Honem!" ,,COŽE?!" vylítla matka. ,,Emi, klídek! Řekni nám to popořádku. Co se stalo?!" vyskočil Sebastian z postele. ,,NO TÁÁTÍÍ!" vyjekla Ema a zakryla si oči, protože otec byl v posteli tak, jak ho pánbůh stvořil. ,,Promiň," začervenal se otec a obmotal se dekou. ,,Tak co se stalo, Emi?" řekla matka. Civěla do neznáma, ale poslouchala a byla bledá, jako křída.

Mám novej Desing,..

mě osobně se mooc líbí :))

a jak vám ??

Ema ani Lucy nevěděly, co si o tom mají myslet a rozebíraly to celý den. Ještě, že byl pátek a nemusely zítra do školy. Spaly spolu v jedné posteli, kdyby se náhodou něco semlelo, ale nic se nestalo. Sobotní ráno se snažily na to zapomenout, ale zkrátka to nešlo. ,,Tak naše mamka je upírka?? A může na světlo??" opakovala stále dokola Ema. ,,Už to tak bude. Ale co to je ta kněžka kruciš? A dneska ve dvě..Hm..Budu si muset dát pozor!"mumlala Lucy zcela ponořená do myšlenek. U snídaně se holky nemohly soustředit. Stále očima někam těkaly a probodávaly mamku nenávistnými pohledy. ,,Notak holky! Soustřeďte se kruci! Chápu, že jste teď vstaly, ale to nic nemění na tom, že jste u stolu a máte se chovat slušně. A ty tak nehltej, Sebastiane!" Anna neměla dobou náladu. ,,Nojo pořád" zamumlal táta spíš pro sebe, než pro ostatní. Po snídani se šly holky projít a znova a znova omílaly téma UPÍŘI. ,,Já se kouknu na net, jestli tam něco nenajdu," navrhla Ema. ,,A já se zeptám naší kamarádky Lenky. Ta je jimi přece posedlá, ne?"dokončila nápady Lucy. Ta ale v hloubi duše cítila, že jim to nebude moc platné a měla pravdu. Po obědě obě udělaly, co ráno navrhly, ale obě se dozvěděly to samé. A to, že v každém příběhu, knize a vyprávění se upíři popisují jinak. S jinými vlastnostmi, schopnostmi a podobami. ,,To jsme si pomohly. Budeme si muset holt počkat na druhou hodinou večerní a pokusit se ty týpky, co se tě chystají odvléct vyzpovídat. Nic jiného nám stejně asi nezbude. Ledaže.."načala to Ema. ,,..ledaže bychom se optaly.." pochopila Lucy. ,,..MÁMY!!" dokončily obě sborově. ,,Ale hele, není to riskantní? Co když se zase vymluví, nebo nás dokonce vysaje?!"zhoršovala situaci Ema. ,,Nehysterči prosím tě! Ale je fakt, že bysme s tím měly počkat. Poslední dobou je hrozně nevyzpytatelná..."souhlasila Lucy. Den utekl rychleji, než holky předpokládaly a nastal očekávaný večer. Večer se Lucy pomazlila s rodiči a znělo to, jakoby se s nimi loučila. Také si toho všimli.,,Copak je? Ty někam odjíždíš, nebo co?"vyzvídal Sebastian. ,,Ne! To vůbec! jen..že..mám vás prostě ráda! Co víc dodat?" odpověděla Lucy a zatvářila se, jako by byla úplné neviňátko. ,,Dobrou, zlato," pronesla matka zdrženlivě a Lucy jí v očích spatřila záblesk strachu a obav.